Bazilika svatého Petra ve Vatikánu je druhým největším kostelem na světě. V kryptě pod bazilikou se nachází více než 100 hrobů. Vedle 91 papežů je tam pohřben i jediný Čech - kardinál Josef Beran. Plzeňský rodák Josef Beran odešel poprvé do Říma hned po maturitě. Tam byl vysvěcen na kněze a studium teologie ukončil doktorátem. Po návratu do Prahy se stal rektorem pražského arcibiskupského semináře.
Svatopetrská bazilika stojí na posvátném místě, kde byl podle legendy ukřižován a pohřben apoštol Petr. Nahradila původní chátrající baziliku ze 4. století. Její stavba trvala 120 let a podílel se na ní mimo jiné i Michelangelo Buonarroti. Po válce byl jmenován pražským arcibiskupem. Protože odmítl loajalitu katolické církve s komunistickým režimem, musel žít v internaci. Když ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem, bylo mu umožněno odjet na obřad do Vatikánu, ale zpět už se vrátit nemohl. Zemřel v Římě v roce 1969.
Toto velkolepé dílo, jehož fotografie zaručeně nechybí v žádném turistickém průvodci o Vatikánu či Římě, se začalo stavět v roce 1506 za pontifikátu papeže Julia II. Chrám byl dokončen až o 120 let později a nahradil původní baziliku vystavěnou ve 4. století. Bazilika je postavena v renesančně-barokním stylu a její největší ozdobu představuje do dálky zářící kopule, jež se výškou 137 metrů a vnitřním průměrem 42 metry řadí k největším na světě. Vysvěcena byla v roce 1629 a stejně jako její předchůdkyně dostala jméno po svatém Petrovi.
V následujícím půlstoletí přibylo k bazilice monumentální svatopetrské náměstí pod vedením architekta Giana Lorenza Berniniho. Jeho největším dílem je ale třicetimetrový bronzový baldachýn nad hrobem svatého Petra. Soch či obrazů, nad kterými musí divák žasnout, najdete v bazilice desítky. Za zhlédnutí rozhodně stojí slavná Michelangelova Pieta, tedy zobrazení Panny Marie s tělem Krista na klíně po jeho snětí z kříže. Významná je rovněž krypta, v níž se nacházejí hrobky 91 papežů. Věže chrámu představují hlavní dominantu Vyšehradu viditelnou zdaleka.
Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, dnes bazilika minor, prožil od svého založení (okolo roku 1070) knížetem Vratislavem II. mnoho přestaveb. V roce 1249 bazilika vyhořela a k výstavbě nového gotického chrámu došlo ve 14. století za císaře Karla IV. Začátkem 18. století byl upraven barokně za účasti F. M. Kaňky a C. Poslední podoba je novogotická, prováděl jí od roku 1885 architekt Josef Mocker, věže kostela projektoval architekt František Mikš, který také úpravu kostela v roce 1903 dokončil. J. Mocker navrhl i většinu vnitřního zařízení kostela. Na výzdobě vnitřku kostela se ovšem podíleli přední malíři a umělečtí řemeslníci. Interiér chrámu je tedy bohatě zdoben ornamentální a figurální secesní nástěnnou malbou. Interiér chrámu je bohatě zdoben ornamentální a figurální secesní nástěnnou malbou.
Na stěně levé boční lodi zůstala zachována barokní malba domnělého vzhledu Vyšehradu z roku 1420. V presbytáři jsou fresky vídeňského malíře Karla Jobsta na téma život sv. Petra a Pavla. Krásně polychromovaný hlavní oltář vyřezaný podle návrhu arch. Josefa Mockera řezbářem Josefem Hrubešem představuje patrony chrámu sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. Na oltáři ve třetí kapli vpravo je nejvzácnější deskový obraz Panny Marie Dešťové, vynikající dílo české gotické malby z poloviny 14. století, pocházející ze sbírek Karla IV. a Rudolfa II. Pověst vypráví, že jej maloval sám sv. Lukáš a že k obrazu v době sucha chodila procesí prosit o vláhu.
V první kapli vpravo je románská kamenná rakev z 12. století přisuzovaná sv. Longinovi, patrně rakev některého člena rodu Přemyslovců. Při archeologickém výzkumu zde byla nalezena malba Panny Marie s Ježíškem v náručí z doby Karla IV. Původně románská krypta byla stavěna jako pohřební kostel svého zakladatele a prvního českého krále Vratislava II., který zde byl pohřben jako první v roce 1092 a poté i další členové královského rodu. Královská hrobka s ostatky panovníků však při archeologickém výzkumu nalezena nebyla.
Na místo toho je v chrámu vystavována domnělá lopatka sv. Při troše štěstí uslyšíte hrát 15 zvonů nové zvonkohry - z repertoáru vybírám např. V klenotnici chrámu je zpřístupněna stálá expozice pocházející ze sbírek Vyšehradské kapituly a Národního muzea - zlaté a stříbrné šperky, fragmenty tkanin a drahocenných látek, novogotické předměty související s přestavbou Vyšehradu koncem 19. století. Mezi unikáty patří zejména fragmenty tkaniny a střevíců spojovaných s osobou prvního českého krále Vratislava nebo nejstarší monstrance v Čechách. Zajímavý je i filigránový kalich pražského zlatníka Joppa s modrými medailony českých patronů nebo mešní konvičky z roku 1723, původně z majetku kněžny abatyše kláštera sv. Ostatky sv. V roce 2002 byla při prohlídce starého depozitáře kapituly zcela náhodně objevena relikvie sv. Valentina. Nikdo zpočátku nevěděl, co jeden ze čtyř zaprášených barokních monstrancových relikviářů skrývá. Když Vyšehradská kapitula nechala tyto předměty nepochybné umělecké kvality zrestaurovat, zjistilo se v průběhu prací, že jeden z opravovaných relikviářů skrývá ostatek patrona zamilovaných. Dosvědčovala to nalezená tzv. autentika, tedy malý proužek papíru nalepený na kosti s nápisem Sv. Valentin. Jak a kdy se relikvie na Vyšehrad dostala, už asi nikdo nezjistí. Je však docela možné, že ji pro Prahu z Itálie získal již císař Karel IV. Na jedné z hlavních římských ulic, na Via Flaminia, stála totiž již ve 4. století bazilika, která ostatky sv. Valentin z Terni byl biskupem, který zemřel mučednickou smrtí ve 3. století. Valentin i přes zákaz prý tajně oddával na území Říma zamilované páry a navíc mužům radil, aby neopouštěli své ženy a neodcházeli do válek. Claudius proto Valentina nechal dne 14. února 269 popravit. Do konce 70. let jeho jméno nebylo uvedeno v celocírkevním liturgickém kalendáři. Objevte novogotickou baziliku na Vyšehradě s unikátními uměleckými díly, klenotnicí a relikvií sv. Valentina.
V roce 2002 byla náhodně objevena relikvie sv. Valentina. Obraz Panny Marie Dešťové je vynikajícím dílem české gotické malby ze sbírek Karla IV. Je zde vystavena domnělá lopatka sv. Římskokatolická farnost u kostela sv. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. Každou celou hodinu Vyšehrad rozezní zvonohra kapitulního kostela, jenž prošel za 950 let od svého založení mnoha stavebními úpravami. V paměti je celkem 50 písní přizpůsobených liturgickému období. Tuesday 25. 8. 2026, 12:3921°C Today 20°C
Za 900 let prošel chrám mnoha stavebními etapami. Od původní románské baziliky v 11. století přes vrcholně gotickou podobu za Karla IV., kdy vzniklo trojlodí s bočními kaplemi, barokní přestavbu 20. let 18. století podle projektu Giovanna Santiniho za vedení Františka Maxmiliána Kaňky a neogotickou přestavbu, kterou započal roku 1885 arch. Josef Mocker. V letech 1902-03 byly vybudovány vysoké průčelní pseudogotické věže podle návrhu arch. Františka Mikše a zároveň odstraněna barokní zvonice z roku 1678. Reliéf tympanonu hlavního portálu vytesal roku 1901 Štěpán Zálešák na motiv Posledního soudu. Interiér chrámu je bohatě zdoben ornamentální a figurální secesní nástěnnou malbou akad. malířů manželů Františka a Marie Urbanových z let 1902-1903. Na stěně levé boční lodi zůstala zachována barokní malba domnělého vzhledu Vyšehradu z roku 1420. V presbytáři jsou fresky vídeňského malíře Karla Jobsta na téma život sv. Petra a Pavla. Skleněné vitráže oken navrhl František Sequens. Krásně polychromovaný hlavní oltář vyřezaný podle návrhu arch. Josefa Mockera řezbářem Josefem Hrubešem v letech 1884-1889 představuje patrony chrámu sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. Oltář českých patronů v druhé kapli vlevo je velkolepé secesní dílo řezbáře Jana Kastnera z počátku 20. století. Na oltáři ve třetí kapli vpravo je nejvzácnější deskový obraz Panny Marie Dešťové, vynikající dílo české gotické malby z poloviny 14. století, pocházející ze sbírek Karla IV. a Rudolfa II. a darovaný vyšehradskému kostelu roku 1606 Ondřejem Hennevaldem. Pověst vypráví, že jej maloval sám sv. Lukáš a že k obrazu v době sucha chodila procesí prosit o vláhu. V první kapli vpravo je románská kamenná rakev z 12. století přisuzovaná sv. Longinovi, patrně rakev některého člena rodu Přemyslovců. Při archeologickém výzkumu zde byla nalezena malba Panny Marie s Ježíškem v náručí z doby Karla IV. Původně románská krypta byla stavěna jako pohřební kostel svého zakladatele a prvního českého krále Vratislava II., který zde byl pohřben jako první v roce 1092 a poté i další členové královského rodu. Královská hrobka s ostatky panovníků však při archeologickém výzkumu nalezena nebyla. V 17.-19. století se k Panně Marii Vyšehradské konaly prosebné poutě o déšť. Dále si můžeme povšimnout vitráží, což jsou skleněné mozaikové výplně oken skládané do olova z obvykle barevných skel, která dohromady tvoří obraz. V bazilice najdeme v oknech postavy svatých a důležité události z Ježíšova života. Namátkou třeba Vánoce - narození Ježíše v Betlémě, daleko od domova, v samotě, špíně, neutěšených podmínkách. Maria a Josef vědí, co Ježíš svým narozením přináší - důkaz, že nekonečný Bůh je především Bohem milujícím, protože jinak by se nestal člověkem. A to je rozhodně důvod k radosti. Nejen o Vánocích.
Vyšehradská zvonkohra hraje každou hodinu od 9 h do 21 h. V paměti je celkem 50 písní přizpůsobených liturgickému období. Skládá se ze 17 zvonů zvonkohry. Ve věži se nacházejí ještě 4 velké zvony (Marie, Josef, Richard a Václav), které zvoní samostatně. Mohou ale zvony doplnit. Zvony jsou uváděny v pohyb elektrickým pohonem, který je naprogramován počítačem. V paměti je celkem 50 písní přizpůsobených liturgickému období.
Kapitulní chrám svatých apoštolů Petra a Pavla byl společně s Královskou kolegiátní kapitulou založen kolem roku 1070 prvním českým králem Vratislavem II. (1061-1092). Když Vratislav přenesl své sídlo z Pražského hradu sem, stal se na čas Vyšehrad hlavním centrem Čech a vyšehradský kostel druhým nejvýznamnějším chrámem v zemi (po svatovítské katedrále). Byl vícekrát přestavován, naposledy na přelomu 19. a 20. stol. do současné novogotické podoby, v době největšího rozkvětu (za vlády Karla IV.) dosahoval téměř trojnásobných rozměrů. Papež Jan Pavel II. mu dal čestné jméno „Basilica Minor“ (r.2003).
Historicky nejznámějším členem vyšehradské kapituly byl po celém světě oblíbený světec Jan Nepomucký. Vyšehradská kapitula je jednou z nejstarších právnických osob v naší zemi, s nepřetržitou kontinuitou od svého založení. Dnes (stejně jako v minulosti) kněží kapituly pomáhají lidem nacházet dobro a naplňovat život. Kapitula = společenství kněží (tzn. kanovníků), kteří společně pečují o chrám a duchovní život věřících, v minulosti i dnes jsou často pověřováni důležitými úkoly ve prospěch církve v Čechách. Po staletí kapitula podléhala přímo biskupovi města Říma - papeži - a zajišťovala kontakt mezi církví v Čechách a církví v Římě. Proto byl také jejím prvním patronem apoštol Petr.
V bazilice najdeme 11 bočních kaplí, novogotické a barokní obrazy světců, kopii vzácného deskového gotického obrazu Panny Marie Vyšehradské, zvané Dešťové, z období po r. 1355, umístěný na oltáři mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou. Dále si můžeme povšimnout nimi vitráží, které tvoří mozaikové výplně oken. Pověst vypráví, že obraz Dešťové byl darovaný vyšehradskému kostelu roku 1606 Ondřejem Hennevaldem. Interiér je též ozvláštněn polychromováním a secesními motivy, které doplňují kopule a sochařskou výzdobu. V kostele nechybí ani románská rakev a další raně středověké prvky, svědčící o dlouhé historii místa.
Pro návštěvníky je vyznačena stála expozice v klenotnici Vyšehradské kapituly a Národního muzea - zahrnující zlaté a stříbrné šperky, fragmenty tkanin a drahocenné látky, novogotické předměty související s přestavbou Vyšehradu koncem 19. století. Mezi unikáty patří mimo jiné nejstarší monstrance v Čechách a filigránový kalich pražského zlatníka Joppa s modrými medailony českých patronů. Relikvie sv. Valentina byla objevena až v roce 2002 v depozitářích kapituly a ukázala se být významným nálezem v rámci české křesťanské tradice. Dosvědovala ji autentika - malý proužek papíru nalepený na kosti s nápisem Sv. Valentin.
Vyšehrad v noci Procházka po pražském Vyšehradě
Vyšehradský komplex dále zahrnuje kapitulní chrám svatých apoštolů Petra a Pavla, který byl základní pevnou tepnou české rané křesťanské kultury a vznikl kolem roku 1070. Po staletí se rozvíjel a současná podoba novogotické přestavby vznikla na přelomu 19. a 20. století. Kapitulní kostel slouží jako duchovní a kulturní společenství, které má za úkol pečovat o chrám a přinášet poselství do společnosti. Vstup do chrámu láká nejen turisty, ale i poutníky, kteří sem míří za klidem a historií.
Královská hrobka a další pohřbení členové rodu Přemyslovců nebyli při archeologickém výzkumu nalezeni; chrám však uchovává bohaté důkazy o minulé královské historii. Kromě kronik a sochařských děl je chrám významný také pro své vitráže a okna, která zobrazují důležité scénáře Ježíšova života a rodinné události. Na oltáři ve druhé kapli vlevo je polychromované secesní dílo Jana Kastnera - oltář českých patronů z počátku 20. století. Interiér chrámu díky secesní malbě vyzdobené akad. malíři František Urban a jeho manželka Marii Urbanová působí bohatým, živým dojmem.
V období sucha a modliteb se konaly poutě k Panně Marii Vyšehradské, aby zprostředkovaly déšť a naději na vláhu. Sít vitráží a konvicí pro liturgii doplňují jedinečnou atmosféru chrámu. Dnes je Vyšehrad symbolem spojení historie a přítomnosti, kde se generace lidí setkávají s Bohem a kde památky, relikvie a umělecké poklady vyprávějí příběh české kultury a víry.