Petr se původně jmenoval Šimon, byl ženatý a žil jako rybář se svou rodinou v Kafarnaum. V Ježíšovi spatřoval Mesiáše a následoval ho. Ježíš řekl k Šimonovi: "Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev" (evangelium sv. Matouše 16,18). Tato slova ze Šimona učinila Petra (řecké slovo petra znamená "skála") a později první hlavu církve. Byl prvním papežem. Už brzy měl Petr jako horlivý kazatel v Jeruzalémě významné postavení.
Misijní činnost a vztah s Pavlem
Vícekrát podnikl misijní cesty; zvláště úspěšný byl přitom v Malé Asii a Antiochii. V otázce obrácení pohanů měl spor s Pavlem. Také v hlavním městě Římě chtěl Petr hlásat slovo Kristovo. Císař Nero však ho dal zatknout a odsoudil ho k smrti. Na vlastní přání byl Petr přibit na kříž hlavou dolů.
Spolupracoval tam s apoštolem Pavlem. Pavel byl římským občanem, kázal proto Římanům a Petr jako Žid zase Židům a příslušníkům jiných národů. V Antiochii se Petr stal prvním biskupem; po několika letech ustanovil svého nástupce a odcestoval do Říma.
Smrt, památka a hrob
V roce 64 vypukl v Římě velký požár, který zničil desítku městských obvodů. Nero nalezl viníka v křesťanech. Petr byl zatčen a odsouzen k smrti; na vlastní přání byl ukřižován hlavou dolů, aby nebyl hodný zemřít stejným způsobem jako Pán. Jeho tělo bylo pochováno u severní zdi Neronova cirku, na Via Cornelia. Později vznikla nad hrobem bazilika a pohřební edikula.
Archeologické vykopávky pod bazilikou svatého Petra potvrdily existenci hrobu prvního papeže. Leží přímo pod hlavním oltářem vatikánské baziliky. Vykopávky probíhaly od roku 1939; pod Gaiovou edikulkou se nenašly kosti, ale byly objeveny ostatky později v výklenku ze stěny. Podle výkladů Margherity Guarducciové a dalších odborníků byly kosterní fragmenty kompatibilní s apoštolovým původem.
Ve 20. století byly obavy o identifikaci kostí zkoumány a vyhodnocovány. Pius XII. a následně Pavel VI. nechali vypracovat analýzy a potvrzení existence Petrova hrobu. Nápis Ex ossibus quae in Arcibasilicae Vaticanae hypogeo inventa Beati Petri Apostoli esse putantur upřesňuje, že šlo o kosti nalezené v hypogeu Vatikánské baziliky, které se považují za Petrovy.
Teologický význam a dědictví
Petr je v církvi považován za prvního biskupa Říma a podle apoštolské posloupnosti z něj vychází primát římských biskupů a pozdějšího papežství. Z biblického kontextu vyplývá, že Ježíš postavil svou církev na Petrovi, avšak většina teologických výkladů klade důraz na to, že kámen (skála) je Kristus samotný; Petrho role spočívá spíše v jeho víře a vedoucí funkci v rané církvi.
Podle kanonické tradice je Svatý Petr patronem papežů, církve a řady řemesel. Svátek svatého Petra, který se slaví spolu se svatým Pavlem 29. června, připomíná primát apoštola a jeho nástupců. Dále se připomínají i další dny zasvěcené Petrovi, jako 22. února - Stolec svatého Petra (Cathedra Petri) - a další historické odkazové body spojené s jeho kultem a s katedrou, která vyjadřuje učitelskou autoritu papeže.
Historie zobrazení svatého Petra a jeho kultu na Vyšehradu a v řadě měst svědčí o širokém působení jeho kultu v různých kulturách a epochách. Zprostředkování klíčových pramenů a archeologických nálezů spolu s biblickými texty a teologickou reflexí ukazuje, že Petr zůstává centrálním pojítkem mezi Ježíšem a ranou církví, a že jeho životní příběh a poselství nadále rezonují v rámci křesťanské víry a kapitoly dějin církve.
Genealogie a stručný nástin života
Svatý Petr se narodil jako Šimon v Betsaidě a měl bratra Ondřeje. Kafarnaum, u Genezaretského jezera, byla jeho domovem a rybářskou živností podporoval rodinu. Ježíš mu udělil přezdívku Kefa (Kefas), která znamená kámen či skála, a Petr se stal hlásnou postavou rané církve. Příběh jeho pochybností i odvahy, setkání s Kristem a jeho odkaz na skálu, na níž Ježíš buduje svou církev, je klíčovou částí biblické tradice.
O životě a smrti Petra se traduje, že po několika letech působení v Jeruzalémě a v dalších regionech putoval do Říma, kde byl podle legendy ukřižován. Jeho hrob, nalezený pod oltářem baziliky svatého Petra, spolu s dalšími prvky a relikviemi, představuje důležitý bod poutníků a historicko-archeologického bádání.
