Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.
Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
Obdařil tě Bůh tvůj silou. Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.
Stručná odpověď na otázky o žalmech
Stručná odpověď by zněla: „Ne“, nicméně je možné považovat je za jakési srdce Starého zákona. Žalmy jsou sbírkou modliteb, chvalozpěvů a vyjádření víry, které obsahují škálu lidských emocí a prožitků vůči Bohu. Jsou jakoby zrcadlem lidské duše před Bohem, kde vidíme vzývání, díky, výzvy k spravedlnosti, ale také stížnosti a zoufalství. Jsou to modlitby v básnické formě, vyjadřují hluboký vztah mezi Bohem a člověkem, s důrazem na věrnost a odevzdání, ale i na poctivost a pokání.
Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem. Co je Bible? Základní pohled… Co je Bible? Nutí nás Bible k víře? Proč jsou v Bibli samé zákazy? Proč Bůh dopouští zlo?
Na závěr přinášíme konkrétní verše z Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň: Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
