Čtyřicet dní po svém ukřižování se Pán Ježíš zjevoval svým učedníkům a vyučoval je o Božím království. Potom jim řekl, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali, až se naplní zaslíbení Otce a budou vyzbrojeni mocí z výsosti (Lk 24,49). Po deseti dnech, přesně na svátek týdnů, byl seslán Duch svatý a učedníci byli naplněni Duchem svatým, byli jím zapečetěni a zmocněni ke službě. A to se stalo v den letnic. Dneska otevíráme novou sérii, která bude mít sedm částí, až do letnic, kdy budeme mluvit o Duchu svatém. A to dnešní téma, první, je, že Duch svatý je osoba a co z toho pro nás vyplývá.
Abychom porozuměli tomu, že Duch svatý je osoba, musíme se zastavit u toho, že Boha v Písmu poznáváme jako toho, kdo je jeden ve třech osobách. Potom si ukážeme na to, jak Boží slovo mluví o tom, že Duch svatý je osoba, a nakonec půjdeme k praktickým aplikacím pro naše životy. Nicméně ještě než půjdeme k prvnímu bodu, musíme udělat ještě jeden krok zpátky a povědět si něco o poznání Boha. Hned v první kapitole Bible Bůh mluví v množném čísle (učiňme člověka, Gn 1,26), a podobně Gn 3,22, 11,7 nebo Iz 6,8.
I. Jeden Bůh ve třech osobách
Abychom mohli mluvit o osobě Ducha svatého, musíme začít u toho, jak se nám Bůh zjevuje, jak ho poznáváme. V Božím slově se Bůh dává poznat postupně v čase a dojdeme k plnému zjevení v osobě Pána Ježíše Krista. Toto zjevení ale není úplné, protože naše omezenosti a hříšnost nás stále ovlivňují. Proto i nadále potřebujeme poznávat Boha prostřednictvím Otce, Syna i Ducha svatého, kteří spolu zjevují jednu podstatu Boží trojice.
Doslovně: Hned v prvních kapitolech knihy Genesis a v dalších částech Starého zákona se objevuje mnohost a zároveň jednotnost Boha. V Iz 59,21 a dalších místech se objevuje rozdíl mezi Bohem a jeho Duchem, ale vždy zůstává jasné, že Duch svatý kázní a dílem pokračuje v Božím díle. V Novém zákoně pak Mt 28,19 ukazuje jednotné jméno Otce i Syna i Ducha svatého, a to ve spojení s misí učedníků. Důležité je pochopit, že trojice neznamená tři oddělené bytosti, ale jednoho Boha v třech osobách, které se vzájemně doplňují a odhalují plnost Boží existence.
II. Osoba Ducha svatého
Tyto věci nás vedou přímo k osobě Ducha svatého. Písmo ho označuje různými termíny: „Duch“, „Duch Boží“, „Duch svatý“, „Duch Páně“, „Duch Kristův“, „Duch slávy“, „Duch poznání a bázně Hospodinovy“ a dalšími. Kristus ho nazývá Utěšitelem a „jiným Utěšitelem“. Tento Duch jedná jako osoba, není to jen síla či vliv, ale samostatná osoba, která je Bohem samým.
Texty ukazují, že Duch svatý má osobní působení: učí a dává poučení (Lk 12,12; J 14,26; 16,8.13.14), vede Boží lidi (Ř 8,14), svědčí o Kristu (J 15,26), sídlí v věřících a potvrzuje jejich synovství (Ř 8,16; 2K 1,22; Ef 1,13.14). Přítomnost Ducha je často uváděna jako Boží přítomnost ve věřících (J 14,16.17; Ř 8,9.11; 1K 3,16.17; 6,19). Duch svatý může být zarmucován (Ef 4,30) a proti němu lze se rouhat (Mt 12,31-32). Tedy jde o osobní jednání, které ukazuje, že Duch svatý je Pánem a jednou z osob Boží trojice.
Je třeba poznamenat, že Duch svatý vychází z Otce (J 15,26) a je dán nebo poslán Otcem (J 14,16.26; Sk 5,32) a také Synem (J 15,26; 16,7; Sk 2,33). Duch není totožný s Otcem ani Svatým Synem, ale je odlišný v pasážích, které je spojují (Mt 3,16-17; Mt 28,19; J 14,26; 15,26; 16,13; Sk 2,33; Ef 2,18; 1K 12,4-6; 2K 13,13; 1Pt 1,2). Přítomnost Ducha svatého potvrzuje, že je to samostatná osoba, která se liší od Otce i Syna a je zároveň Bohem.
V dalších pasážích Písmo ukazuje, že Duch svatý je Pán, který nás uvádí do svobody v Kristu a zrcadlí slávu Páně (2K 3,17-18). Tato skutečnost vede k praktickým důsledkům pro naše každodenní životy a vztah s Bohem.
III. Dopady na náš život
Ukázali jsme si, že Duch svatý je osoba - jeden z Otcova a Syna společenství. Má to ale vliv na náš život? Ano, a velmi významný. Pokud zapomeneme na osobu Ducha svatého a na jeho působení v životech křesťanů, může nám chybět „šťáva“ života, i když máme správnou teologii a pořádek v prvcích víry. Duch svatý působí v našem životě a jeho dílo si vyžaduje naši aktivní spolupráci, aby nás vedl k poznání Krista a k růstu do podoby Ježíše Krista.
Duch svatý je dán k ukazování na Krista a k připoutání k Bohu Otci v Duchu Svatém. On v nás působí dary (1K 12,4-11), vydává svědectví o Kristu (Ř 8,16; 2K 1,22; Ef 1,13.14) a modlí se za svaté (Ř 8,26-27). Duch svatý se tak stává prostředníkem naší víry a vtěluje Boží přítomnost do našeho života. Rouhání proti tomuto Ducha je vážný hřích (Mt 12,31-32), protože Duch svatý potvrzuje, že Bůh působí v nás a skrze nás.
V našem praktickém životě to znamená, že máme žít ve spolupráci s Duchem svatým. Duch svatý nás vede k víře, modlitbě a službě, připomíná nám Kristovo učení a posiluje nás k pokání a svědectví. Třeba při křtu a potvrzení obdržíme dar Ducha svatého a vstupujeme do společenství s Bohem jako s Otcem, Kristem a Duchem svatým. Věřící tedy nejsou osamělí; Bůh je v Trojici společenství a i my jsme povoláni k životu v tomto společenství a službě druhým.
