Pro většinu křesťanů je modlitba věcí zcela samozřejmou. Nestojí před otázkou, zda je vůbec možné se modlit, zda to není řeč do prázdna. Kdo došel k takovéto jistotě ohledně smyslu modlitby, dosáhl velikého životního zisku. A je třeba ho také vyprošovat druhým.
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno. V kontextu biblických textů se Neděle v mezidobí často dotýká významu modlitby, poslušnosti a následující cesty víry, která vede k důvěře v Boží vůli i v Ježíše Krista jako Mistra a Pána.
Služebník a proroctví naděje (Izajáš 49,1n)
1. Ke konci babylonského exilu lze datovat tento úryvek, který je součástí druhé písně o Služebníku. Tato tajuplná postava má znovu sjednotit rozptýlený izraelský národ, ale také přinést světlo života pohanům „přebývajícím ve tmě“. Hospodin mi řekl: "Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Spoléhám na Hospodina, který mě vyslyšel. Místo obětí chci plnit Jeho vůli a mít Jeho zákon v srdci.
První list Korintským a svědectví o Kristu (1 Kor 1-3)
2. První list Korintským byl napsán kolem Velikonoc roku 57. Korintská obec prožívala určitou duchovní rozkvět protkaný mnohými chybami a hříchy: rozdělení společenství, indiferentismus vůči případu krvesmilství, zmatené slavení liturgie. Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja. Slova Jana Křtitele jsou vůbec prvním svědectvím o Kristu ve čtvrtém evangeliu: mají proto zvláštní význam, jsou jeho „hlavní charakteristikou“.
Ježíš jako Beránek a světlo života (Jn 1)
Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: `Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít wodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni."
Pro evangelia, pro Jana Křtitele, pro celou řadu světců je Ježíš bez diskuse postavou jedinečnou s neopakovatelným významem. Křesťan by mohl celkem samozřejmě přitakat, že je to tak i u něho. Nemusí to ale být tak snadné. Je-li Ježíš opravdu tím nejdůležitějším, je-li pro křesťana skutečně „Mistr a Pán“, potom bude křesťan vždy za ním. Menší než on, v mnohém na něho odkázaný. To se mentalitě emancipovaného člověka může příčit. Chce být sám pánem všeho. Velikost Jana Křtitele, který není zdaleka bezvýznamný, ale vždy je tím, kdo je nesrovnatelně menší než Ježíš, nám může dodat odvahy. Lze být velkým s Ježíšem. Bylo by ale trapné chtít být velkým proti Ježíšovi.
Království a následování v příběhu o Davidovi (1 Sam 16-17)
19.1.2016, Pondělí - Samuel vyhledává nového krále po odvržení Saula. Děj sleduje proces Božího vyvolení, kde se ukazuje, že království není záležitostí vzhledu, ale srdce uprostřed Boží vůle. Žádný ze synů nebyl vyvolen až na Davida, kterého pomazal roh s olejem. A od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Příběhy Davida a Goliáše, a jeho vztah k Saulovi, ukazují, že skutečná moc pochází od Boha, a že poslušnost a důvěra jsou klíčem k tomu, aby Boží záměr mohl být naplněn.
Ježíš a překračování soboty (Mk 2,23-28)
Diskuse o tom, co znamená očišťovat sabat, ukazuje, že Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Ježíš odpovídá: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu." Komentář: Mk 2,23-28. Neškodí si uvědomit i dnes, že Ježíš je pánem nad mnoha projevy naší zbožnosti. Chci rozlišovat, kdy se jedná o pouhou zvykovost.
Modlitba pokání a vyznání podle podobenství (Lk 18,9-14)
Parabola o farizeu a celníkovi ukazuje, že Bohu se líbí pokání srdce, ne jen formální dík či zbožnost. Celník k Bohu volá s pokorou: "Bože, buď milostiv mým hříchům." A Ježíš říká: ten celník se vrátil ospravedlněn, ne ten farizeus. Z této zkušenosti plyne poselství: Bůh milosrdně uznává ty, kteří přiznají svou chybnost a hledají Jeho milosrdenství.
Výzva pro dnešní církev
Ať už se jedná o modlitbu, službu či svědectví, Neděle v mezidobí nás vyzývá k odvaze být upřímní před Bohem a lidmi. Modlitba je dar, který otevírá cestu k Boží vůli a k tomu, aby slovem i skutkem rostla víra. Církev je v tom smyslu "loďkou" pro uzdravování a blížení lidí k Bohu; z ní však vychází volání k následování Krista i k milosrdenství ve vztahu k těm nejpotřebnějším. Modlitba není jen soukromým aktem, ale i komunitním poselstvím, že Bůh skrze Ducha svatého působí v našich životech a skrze nás v životě světa.
Připravené materiály a praktické tipy
- Postavte si modlitební plán a připomínky, které budou vést k hlubšímu sblížení s Bohem.
- Vnímejte Ježíše jako Mistra a Pána, a ne jen jako historickou postavu; nechte ho utvářet vaše postoje a činy.
- Rozvíjejte soucit s lidmi na okraji společnosti prostřednictvím konkrétních skutků milosrdenství.
