Pohřeb kardinála Miloslava Vlka bude v sobotu 25. března v 11.00 v pražské katedrále svatého Víta. Tělo zesnulého bude vystaveno ve čtvrtek a v pátek. Ostatky kardinála Miloslava Vlka budou po pohřbu uloženy v arcibiskupské kapli svatovítské katedrály, uvedl Zeman. Sobotní zádušní mši bude sloužit arcibiskup Dominik Duka. Arcibiskupství zatím neurčilo, kde bude tělo zesnulého kardinála před pohřbem vystaveno, v úvahu připadá budova pražského arcibiskupství nebo Chrám svatého Víta.
Milosev Vlk se narodil 17. května 1932 v Líšnici na Písecku. V roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Po 10 letech mu ale komunisté odebrali tehdy požadovaný státní souhlas k výkonu kněžského povolání. Vlk pak sloužil mše tajně v malých skupinách věřících. Na začátku 90. let byl Vlk jmenován biskupem v Českých Budějovicích, poté se na jaře 1991 stal hlavou českých katolíků. Od října 1994 byl kardinálem.
V posledních měsících Vlk trpěl rakovinou plic, kterou u něj lékaři diagnostikovali po kardinálově částečném kolapsu na Štědrý den loňského roku. Lítost nad úmrtím kardinála Vlka vyjádřila řada českých politiků a osobností veřejného života.
Až do roku 1941 byl Karel Kašpar významnou postavou československé církve. Jak významnou roli sehrál 32. pražský arcibiskup v našich moderních dějinách?
Karel Kašpar se narodil dne 16. května 1870 v Mirošově u Rokycan. Po teologických studiích na české papežské koleji Bohemicum v Římě byl v únoru 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 zastával post kanovníka Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.
Po vzniku Československé republiky na podzim 1918 patřil mezi nejvhodnější kandidáty na uprázdněný svatovojtěšský stolec, nicméně Svatý stolec tehdy upřednostnil univerzitního profesora a katolického politika Františka Kordače. S ohledem na mimořádné kvality byl v březnu jmenován pomocným biskupem v Hradci Králové a o rok později, v červnu 1921, královéhradeckým sídelním biskupem. Tento post zastával až do roku 1931, kdy se po rezignaci Františka Kordače stal pražským arcibiskupem a českým primasem.
Jako ordinář zůstával v úzkém kontaktu s apoštolskými nuncii v Československu, ale rovněž se svými věřícími v diecézi, resp. arcidiecézi, o něž se staral s mimořádnou horlivostí a zápalem. Rád a dobře kázal, navštěvoval jednotlivé farnosti diecéze i kněžský seminář. Představitelé Svatého stolce si velmi vážili jeho hlubokých teologických znalostí, kvalitní římské formace, upřímné zbožnosti, přirozené inteligence i neskrývané energičnosti, s nimiž se pouštěl do řady podniků.
V milostivém roce 1933 stál v čele zemské pouti českých katolíků do Říma, která věřící uctili 1900. výročí vykupitelské smrti Ježíše Krista. Ta proběhla ve dnech 19. až 30. dubna a poutníci během ní navštívili i Padovu, Assisi, Florencii a Benátky.
V reakci na zdárný průběh eucharistického kongresu v Praze v létě 1935 i úspěšně postupující provádění modu vivendi jej papež Pius XI. kreoval kardinálem v prosinci 1935 jako prvního Čechoslováka.
Krátce po mnichovském diktátu v září 1938 pražský arcibiskup a český primas Karel Kašpar vyvěsil prapory na půli žerdi a zvonil v poledne nadcházející pohřeb prezidenta Masaryka, čímž vyjádřil smutek státu. V listopadu poté odcestoval na krátkou návštěvu Věčného města, aby o nových poměrech informoval papeže.
V březnu 1939 Kašpar navštívil Vatikán znovu a byl účasten konkláve, kde byl zvolen nový papež. Když dne 2. března gratuloval nově zvolenému Piu XII., ten mu odpověděl: Milý kardinále Kašpare, Vy jste byl ke mně vždy tak dobrý!
Karel Kašpar zemřel v Praze dne 21. dubna 1941. Jeho mrtvé tělo bylo uloženo do hrobky v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. O několik let později byl jeho odkaz připomínán jako významný pilíř české církevní a národní identity.
Marie a kroniky Mariánských Lázní a Pražského arcibiskupství zaznamenaly výrokové vzpomínky na Kašparovo působení, včetně jeho návštěv Mariánských Lázní a významu jeho pastýřských listů během složitých let nacistické okupace.
Text: Marek Šmíd, historik UK, a související kroniky uvádějí, že Kašpar byl 32. arcisbiskup pražský a že jeho působení zahrnovalo významné kroky, jako byl 650. výročí smrti bl. Anežky a podpora I. celostátního sjezdu katolíků v Praze v roce 1935.
V kontextu pohřbu kardinála Miloslava Vlka a historického portrétu Karla Kašpara se dohledává významný milník v dějinách české katolické církve, který spojuje období před druhou světovou válkou s následnou staletou minulostí české země.
