Sv. Jan Nepomucký bývá zobrazován v kanovnickém rouchu s kvadrátkem na hlavě. V jedné ruce drží kříž s Kristem, ve druhé palmový list jako symbol mučednictví a vítězství. Jeho svatost je navíc zdůrazněna pěti hvězdami kolem hlavy. Připomínají legendu, podle níž ozářilo pět hvězd místo, kde bylo v řece nalezeno Janovo tělo. Pět hvězd navíc symbolizuje pět ran Kristových, pět písmen slova TACUI - mlčel jsem, a pět Janových ctností - zbožnost, pokoru, mlčenlivost, píli a dobročinnost.
Dalším atributem je jazyk, který měl být v 18. stol. Sv. Jan Nepomucký se stal typickým barokním světcem, velmi často tesaným z kamene nebo vyřezávaným ze dřeva. Nejslavnější socha sv. Jana z konce 17. stol. stojí na pražském Karlově mostě. Byl také častým námětem svatých obrázků a sošek, které si lidé kupovali na poutích jako památku a k ochraně svých domovů.
V Nepomuku, rodišti sv. Jan Nepomuckého se dodnes konají poutě a procesí na jeho svátek a u příležitosti výročí mučednické smrti. Janovu památku přicházejí uctít stovky návštěvníků včetně významných osobností veřejného i církevního života. Odkazu sv. Jana Nepomuckého je věnována také část expozice v nepomuckém Městském muzeu, kde můžete kromě jiného shlédnout i skleněnou sochu od Vladěny Tesařové, autorky skleněného oltáře v Dobré Vodě u Hartmanic.
V samotném Nepomuku najdeme hned několik památek připomínajících život tohoto významného rodáka. Kromě již zmíněného barokního chrámu sv. Jana Nepomuckého od K. I. Dienzenhofera, zde najdeme kapli sv. Jana na hrázi Špitálského rybníka z r. 1879. Na náměstí A. Němejce a nad studánkou u Knárovky stojí dvě kamenné sochy. Vydejte se po jejich stopách a objevte fenomén sv. 16. května slaví církev v českých zemích svátek sv. Jana Nepomuckého, mučedníka z konce 14. století. Jeho sochy zdobí nejeden most či nábřeží nejen u nás, ale i v Evropě a zámoří.
Jan Nepomucký jako symbol ochrany vody a vodních cest
Jan Nepomucký je bezkonkurenčně nejznámějším českým světcem v zahraničí. Jan se narodil po r. 1340 ve smíšené česko-německé rodině v tehdejším Pomuku (nyní Nepomuk na Plzeňsku). Stal se knězem pražské arcidiecéze, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, zvl. v právu - studoval mj. na univerzitě v Padově. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna jej ustanovil svým generálním vikářem. V pozici generálního vikáře se v březnu roku 1393 stal obětí konfliktu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV.
Král ve snaze omezit arcibiskupovu nezávislost chtěl iniciovat vznik nového biskupství, jehož hospodářskou základnou se měl stát klášter v Kladrubech, dočasně bez opata. Jan z Pomuku coby generální vikář urychleně potvrdil volbu nového opata, dříve než stačil král Václav zasáhnout, čímž byl královský plán zmařen. Králův hněv se obrátil právě proti Janovi. Jan byl krutě mučen (snad i s vlastnoruční královou účastí) a podle všeho ještě ve vězení na následky mučení zemřel.
Antropologický průzkum jeho ostatků potvrdil, že příčinou smrti bylo proražení lebky. Janovo tělo bylo zavázáno do pytle a hozeno do Vltavy. Bylo však vyplaveno a nalezeno řeholníky z tehdejšího kláštera cyriaků nedaleko Karlova mostu, kteří je s úctou pohřbili. Roku 1416 byl Jan z Pomuku pochován ve svatovítské katedrále. Vzpomínka na zavražděného kněze přetrvala bouřlivou dobu husitských válek. Roku 1599 je - dosud nesvatořečený - Jan jmenován mezi zemskými patrony jako „Jan Zpovědník“.
Snad od doby Václava Hájka z Libočan je s Janem (nyní již „Nepomuckým“) spojena legenda o mučednictví zpovědního tajemství. Tradovaná zpráva, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie, jejíž zpovědní tajemství chtěl žárlivý král Václav získat mučením, je podle všeho nepravdivá. Je ale možné, že se královna s právnicky velmi erudovaným knězem Janem radila o případném kanonickém postupu ve věci svého bezdětného a velice komplikovaného manželství. Už jen toto jednání by stačilo, aby vzbudilo hněv značně popudlivého panovníka až k nepříčetnosti.
Kanonizace, jazyk a zázraky
Úsilí o Janovo svatořečení bylo korunováno úspěchem až více než dvě století po jeho smrti. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1721, kanonizován 1729. Při ohledání jeho ostatků v rámci kanonizačního procesu byl v lebce nalezen kus tkáně, který byl tehdy prohlášen za jazyk, což se dávalo do souvislosti s legendou o zpovědním tajemství - sv. Jan Nepomucký se „neprohřešil jazykem“. Později byl tento ostatek identifikován jako mozková tkáň. Není ovšem pravda, že objev „zázračně zachovaného mučedníkova jazyka“ byl jediným argumentem pro svatořečení, jediným „kanonizačním zázrakem“.
Je uváděn a doložen případ sedmiletého děvčete, které 17. února 1718 spadlo do mlýnského náhonu ve Strakonicích a ocitlo se pod mlýnským kolem. Po půl hodině se podařilo tělo této holčičky jménem Rozálie Hodánková vytáhnout z vody. Navzdory všemu se probrala k životu a neměla žádná zranění. Sama své zachránění přičítala zásahu Jana Nepomuckého, jehož obraz prý po pádu do vody viděla. Pravděpodobně i tato událost přispěla k tomu, že sv. Jan Nepomucký je vzýván jako ochránce a přímluvce všech, kdo se pohybují, pracují či žijí na vodě nebo v její blízkosti.
Sochy sv. Jana najdeme v blízkosti vodních toků, na mostech i nábřežích a náplavkách. Úctu ke sv. Janu po celém katolickém světě rozšířili členové tehdy kvetoucí české jezuitské provincie, kteří si jej zvolili za svého patrona a ochránce dobré pověsti. Proto na mnoha místech v Evropě i Latinské Americe stojí „svatý Jan, z kamene vytesán“.
Symbolika a atribuce sochy
Sv. Jan Nepomucký je častým patronem kostelů a kaplí. Za všechny jmenujme fascinující dílo Jana Blažeje Santiniho na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Tato vrcholná stavba tzv. barokní gotiky patří mezi památky Světového kulturního dědictví pod patronací UNESCO.
Jan či Johánek z Pomuka se narodil kolem poloviny 14. století v dnešním Nepomuku. V místě barokního kostela údajně stál jeho rodný domek. Jan zastával úřad generálního vikáře pražského arcibispupa, což byla velmi vysoká funkce, a byl zpovědníkem královny Žofie. Její muž, král Václav IV., chtěl tak moc vědět, o čem jeho žena mluvila u zpovědi, až milého Nepomuka umučil a jeho tělo dal hodit do Vltavy.
Protože našel smrt ve vlnách, stal se patronem loďařů, vorařů, mlynářů, a také pomocníkem při povodních, takže jeho sochy často stávají na mostech. Poznají se podle svatozáře s hvězdičkami a prstu na ústech, který symbolizuje nevyzrazené zpovědní tajemství. Ke svatořečení Jana Nepomuckého v 18. století posloužilo to, že v jeho lebce byl nalezen zachovalý jazyk, což bylo považováno za zázrak. Antropologický průzkum ostatků v 70. letech minulého století ale dokázal, že domnělý zázračně dochovaný jazyk je ve skutečnosti pozůstatek mozkové tkáně.
Rozměry sochy jsou: socha světce výška 210 cm včetně plintu, podstavec výška 240 cm, balustráda výška 80 cm, vnější obvod 3,5 m / 3,1 m. Vysekána byla z jemnozrnného pískovce. Socha světce je řešena v levém kontrapostu s pravou nohou předkročenou na zeměkouli. Levá ruka drží knihu, pravá ruka ve volném gestu směřuje před sebe nad kmen s odloženým atributem biretu. Je osazena na vysokém podstavci s volutovými uchy doplněnými reliéfy akantových listů.
Praktické rozšíření a návštěvní místa
Na náměstí A. Němejce a nad studánkou u Knárovky stojí dvě kamenné sochy. Vydejte se po jejich stopách a objevte fenomén sv. Jan Nepomucký je vzýván jako ochránce lodí a vodních cest. Sochy najdeme na mostech a nábřežích, a díky jezuitům se šířila úcta k tomuto světci do Evropy i Latinské Ameriky. Jeho atributy - pět hvězd, jazyk, palmové listy, kniha a biret - jsou klíčové pro identifikaci a pochopení jeho kultu.
V aleji památek se setkáte s barokním chrámem sv. Jana Nepomuckého od K. I. Dienzenhofera a kaplí na hrázi rybníka. Rodištěm Jana z Pomuku je menší městečko, které si dodnes připomíná význam tohoto světce a kouzlo barokní kultury v regionu.
Mezi aspekty dědictví patří i intence, že Jan je patronem a ochráncem lidí pracujících na vodě a kolem ní. Z významných poznámek: 5 hvězd symbolizuje pět ran Kristových a slova TACUI - mlčel jsem; prst na ústech symbolizuje neveřejnost zpovědního tajemství.